Jak jezdili s Ozoboty

Když už občas někde povídám, jak používat robotky v hodinách, tak jsem jim zase dala šanci. Výuka probíhá docela normálně, karanténa nás obchází, žádný časový pres a téma, které fakt neučím ráda – převody jednotek v 6. třídě.

Zvolila jsem to nejjednodušší možné zadání – donutit ozobota, aby je objel hodnoty od největšího k nejmenšímu, tentokrát bez použití kódů.

S tvorbou jednorázového zadání jsem se moc netrápila, hezky od ruky na papír a když zadání zkazili, tak si ho jednoduše překreslili sami. Plánek byl do dvojice, půlka třídy v informatice s Ozoboty už začala, druhou to čeká, takže skupiny byly pomíchané, aby v ní byl aspoň jeden odborník na robotiku. Pak je čekal převod a stanovení trasy. A pak překreslování, protože v prvním zápalu křižovatkami nešetřili. Nakonec došlo na fixy a vyzkoušení, zda trasu robotek zvládne. A v neposlední řadě kontrola správného pořadí a někde znovu kreslení trasy.

A když se ozoboti rozjeli, tak přišly na řadu mobily a měření, jak to které skupině robot zvládl rychle. Rovnou hezky třikrát. Taky ještě změřili (přibližně) délku své trasy.

Tvorba pracovního listu mi trvala opravdu chvilku, ale nakonec to bylo zadání práce skoro na celou hodinu. Tedy hlavně proto, že to bylo poprvé.

Jinak jsme zvládli řešit problém ve skupině, volit strategii řešení trasy a její optimalizaci, trochu převádět jednotky, měřit čas a vzdálenost. Pak taky trochu trpělivosti a respektování pravidel (minimálně při kreslení trasy). Ty změřené hodnoty ještě použijeme pro výpočet průměru a rychlosti, až budeme dělit desetinná čísla.

Prostě informatika a matika nenásilně v jednom balíčku.

O jejich spojení jsem si povídaly s Martinou Kupilíkovou ve 2 díle Cesty do hlubin matikářovi duše

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.