Jak celý rok dějepisně blogovali

A celý rok o našem dějepisném blogu někde trousím poznámky a ukázky. Tak ještě jednou a naposledy.

Dostala jsem v 7.třídě dějepis, který se mi sice líbí a líbí se mi ho i učit, je to příjemná změna proti matematice, ale přece jenom to není můj obor. Tak jsem sáhla po variantě drobných samostatných prací v podobě blogových příspěvků. A když jsem teď, na konci školního roku, sečetla a podtrhla stav webu, tak jsem vcelku spokojená.

dejepis

Tedy alespoň s množstvím příspěvků a komentářů. Při počtu 22 žáků a jedné učitelky je to na jeden školní rok docela slušný počet.

dejepisw

S prostředím Kidblog.org mám již víceletou a jen a jen dobrou zkušenost. Už jsme zde měla web s několika třídami a vždy vše bylo zcela bez problémové. Je to vlastně zjednodušený WordPress s nadstavbou pro učitele. Žákovské účty zřizuje také učitel, nepotřebuje žákovské maily a má kontrolu i nad jednotlivými blogy. Také lze nastavit různé úrovně soukromí, web může být přístupný pouze pro autory apod. Zvlášť pro potřeby ZŠ je to ideální řešení.

Jistě by bylo ideální, kdyby žáci blogovali sami, dobrovolně a s radostí, ale to je ještě daleká budoucnost. Takže jsem stanovovala různá zadání a příspěvky byly prostě povinné a hodnocené. Vždy byl stanovený termín na první odevzdání článků a pak další, během kterého blogy procházely kometováním a úpravou.  Takže žáci byli nuceni číst příspěvky spolužáků a navíc odpovídat na otázky v článcích. Jsem si vědoma toho, že v článcích jsou stále chyby a nepřesnosti, ale prostě v tom stavu byly hodnocené.  Líbilo by se mi, kdyby texty byly více psány vlastními slovy, ale to se láme velmi, velmi pomalu. A někde to nezlomí ani špatné známky. Také mne zlobila malá nápaditost vybíraných témat, i když chyba není jen u žáků. Dnes už bych formulovala zadání jinak.

Pokud si dáte práci a podíváte se na vývoj textů článků během roku, tak u některých je posun v kvalitě velmi zřetelný. Články už mají hlavu i patu a dají se i číst. Většina žáků už citace uvádí automaticky, začali využívat i jejich generování na citace.com. Co mi udělalo ovšem radost největší, byly komentáře. Ke konci už se prakticky nevyskytovaly komentáře ve formě smajlíku.  Řada žáků články komentovala zcela samozřejmě a bez mého popudu, a když kriticky, tak s poukazem na konkrétní chyby, ale stejně tak dovedou i ocenit. A když jsem komentovala články, tak často jen stačilo přečíst a shrnout předcházející žákovské komentáře a měla jsem hotovo. Konec konců, u nejkomentovanějšího článku je 19 komentářů

Že jsem si na sebe upletla bič je asi jasné, projít všechny blogy minimálně 2x, komentovat, hodnotit podle stanovených pravidel, to všechno zabralo dost času. Přesto se domnívám, že zhruba 8 – 10 kratších prací mělo větší smysl, než 2 dlouhé referáty za rok, a že to stálo za to.

Nechala jsem na závěr anonymně ohodnotit tenhle způsob výuky a výsledek dopadl nad očekávání dobře, takže určitě je psaní blogu životaschopná činnost, které může uspokojit i žáky.

Už jsme si začali na příští školní rok chystat vlastní blogy na Bloggeru, abychom zkusili zase jiné prostředí a aby odpovědnost za svůj web převzali sami. Oni to neví, já ano, ale dějepis příští školní rok mít žádný nebudu. Škoda.

komentářů: 2

Comments are closed.